Domácí bylinné sirupy

Miluji domácí bylinné sirupy. A nejraději mám ty, které si vyrobím doma sama. Můj nejoblíbenější je Rozmarýnový! Mňam. :-)

S ohledem na to, že sirupy mám ráda, receptů je kolem nás mnoho, a je ještě příležitost se jej udělat, tak sem dávám ten "můj" recept. I pro mne, abych jej, až jej budu zase hledat, našla. :-) (Ikdyž už jsem si jej pro jistotu opsala do kuchařky.)

-----------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Bylinný sirup

600 ml vody 

500 g cukru (nejlépe třtinového, ale dělala jsem i z bílého a jsou chutné)

2 velké hrsti omyté bylinky

1 Bio citrón (může být i neBio, ale oloupala jsem jej)

------

Vodu s cukrem povaříme dvě minuty, přidáme bylinky a ještě minutu povaříme. Poté vypneme a přidáme citrón nakrájený na kolečka. Necháme 24 hodin odpočinout (já jsem nechala při pokojové teplotě, ale kdo chcete můžete dát do lednice). 

Na druhý den máme dvě možnosti: 

1.) Slijeme STUDENÝ nálev přes plátýnko či cedník do sklenic a uchováváme v lednici. 

2.) Nálev scedíme a ještě OHŘEJEME(ale nevaříme!) a pak jej teplý vléváme do sklenic. Sklenice otočíme dnem vzhůru a necháme vychladnout. Po otočení zkontrolujeme, jest-li nám chytlo víčko - když zatlačíme prstem na vrch víčka, tak nesmí "lupat". Nelupavé sklenice můžeme uchovávat jako zavařeniny ve špajzce či jinde, jak jste zvyklí. 

(receptem jsem získala zde)

--------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Doporučuji, abyste vyzkoušeli sirup Rozmarýnový. Ale možností je mnoho. V podstatě tolik, kolik je na světě bylinek. Ještě mám vyzkoušený Šalvějový, Pampeliškový, Tymiánový, Levandulový a také ze Smilu italského. Dle mých zkušeností není nic lepšího na léčení nachlazení než domácí bylinkový sirup.

Léčení a vaření zdar!

---

Krista Žíža

Na splíny a chmury

...nejlepší je něco sladkého!

A nejlépe vlastnoručně upečeného. Mňam. :-)

---

Od té doby (leden 2015), co provozuji Terapii domova, mám i čas a chuť na pečení, zvelebování domova a dokonce si to i užívám. Terapie domova je i terapií mé duše! Juhů.

---

Dnes mě tento týden nějak doběhl! Byl to velice náročný týden, opravdu! O detailech možná později, asi se z toho budu potřebovat vypsat a možná taky ne. Uvidíme. Každopádně, i když dnes má být můj první dynamický den, tak mé psychycké síly byly na bodu mrazu, místama i hluboko v propasti. A když u mne nefunguje hlava, tak často ani nefunguje tělo. Prostě průda, nuda, hysterie! A to jsem měla takovou radost, že jsem vstala v 8 ráno a obědová polévka byla uvařená už v deset.

Musela jsem si udělat něco dobrého abych doplnila hladinu cukru! Povedlo se! Ten nejlepší a nejrychlejší koláč pro dnešní den. Koláč francouzské mámy podle Hany Michopulu. Lahoda a hlavně mnoho cukru, i přesto, že je půst. :-) Prostě, dnes jsem jej potřebovala!

Tělo i hlava se musejí poslouchat, jinak nás doběhnou a sejmou, ikdyž se nám to nelíbí, lepší je poslechnout, jinak může být i hůř. Což se mi dnes potvrdilo. :-)

Přeji Vám krásný den a především radostný a případně si dejte taky něco dobrého. To zabírá!

Krista

(7. den)

Mini koláčky

Chutné, nenákladné a relativně i rychlé (pokud nemáte plynovou troubu, která potřebuje speciální zacházení) :-)

 

Recept jsem našla zde http://zdomkupodvrtuli.blogspot.cz/

Přeji vám dobrou chuť. :-)

K. Ž.

Možná ze mne jednou bude...

dobrá gazdinka.
_________________________________

Včera jsem si stihla konečně vyzvednout na poště nové kuchařky od Dýně na Pařezu. Jsem z nich nadšená! Tak nějak celý život tíhnu ke zdravé stravě a ekologickému způsobu života, takže tyto kuchařky mi padly do oka na první pohled. A na druhý, když jsem je otevřela, jsem se do nich přímo zamilovala! :-) Takže teď potřebuji objevit obchod se zdravou výživou tady u nás ve městě a je to. Především je nutné objevit takový obchod, který bude blízko a zároveň nezrujnuje náš rodinný rozpočet. A další důležitou součástí je přepnout v hlavě přemýšlecí knoflík při nakupování a sestavování jídelníčku, ať tam místo bílé mouky naskakuje mouka celozrnná, špaldová, atd. :-)

Takže vzhůru ke zdravé výžívě. Konkrétně s těmito kuchařkami k makrobiotické stravě (bez vajec, mléčných výrobků, masa, cukru). 

Juch.

Přeji vám krásný den!

K.

Pozdravení z kuchyně

aneb Žena Domácí :-)
_____________________________________________________

Dnes je bílá sobota, den před vzkříšením Ježíše Krista. Den bílení domova, chystání dobrotek na oslavu vzkříšení, které si v kostele připomeneme dnes večer na mši večerní, která u nás na Kom. začne ve 20:00. :-)

Dnes skoro celý den bydlím v kuchyni, ostatně to skoro každý volný den, a chystám oběd na zítra a dobroty na sváteční stůl. Chystám je tak, aby už byly nachystány až se vrátíme z kostelíčka a mohli jsme je na oslavu ochutnat a těšit se na nášup na zítra.

A co se u nás bude letos podávat? Tak letos jsem připravila pečenou kačenu, neboť tu můj Milý má velmi rád, tak proč mu neudělat radost. K tomu si dáme bramborový salát, který taky Milý miluje a budeme v sedmém nebi. Co na tom, že je to kalorická  bomba, když v tom ještě bude domácí majonéza. :-) Nevadí, jednou za čas si to můžeme dovolit, hlavně že nám bude dobře. A k zakousnutí zde budou nachystány čapčuchy, mazanec, snad Jidášky a z ledničky to všechno bude pěkně střežit velikonoční beránek (toho jsem však zakoupila). Beránek pěkně s bílou polevou, toho já mám tuze ráda a hlavně mi připomíná pěkné chvíle a především velikonoce v roce 2010, které jsem strávila ve Finsku. Takže taková malá připomínka krásného. :-) (mrkající Žížala)

A copak to tady ptáček stráží?

Těsto na čapčuchy a možná i jidášky, které mám velice ráda. Mňam, mňam.  A krom toho, tuhle útěrku mám taky tuze ráda. Jsem tak trochu ptáčkofil. :-) :-) Ptáček všude kam se podíváš, skoro. :-) Ono se to ale asi časem brzy rozmnoží.

Jinak na začátku jsem vlastně chtěla říci, že jsem nikdy netušila, že být Ženou Domácí je často tak náročné a zodpovědné. :-) Hlavně toho času kolik to žere. No, musíme svou práci milovat a pak nám to nebude vadit. A já to miluji, jen občas mě to neba. :-) (mrk). No, však to asi znáte a kdo neznáte, tak poznáte.

Běžím dodělat bramborový salát a pak hurá na čapčuchy a všechno, co se z toho kynutého těsta zvládne udělat. A pak šup do kostelíka. :-)

A dnes jsem k tomu tak hezky hnědě oděna, dokonce i ponožky mám hnědé. :-) Jsem paní Čokoládová. Jsem si tu barvy tak nějak taky oblíbila. Především ty kalhoty, které jsem si už hezky označila savem (omylem) a mikinu s klokaní kapsou a kapucou. Oba tyto kousky jsou ze sekáče a to mě velice těší. Především to, že ta mikča je za pouhých 25 kaček. No, není to paráda?

Pro koho to tady vlastně píšu a komu říkám? No, ani asi nevím, to nevadí....především jsem si blog psala vždycky pro sebe a nebo pro někoho blízkého, kdo byl v tu chvíli daleko. Nyní nikdo blízký, kdo by četl můj blog, není daleko, takže si jej píši jen tak a možná občas i pro ty, ke kterým chodím na navštěvu na blog já a vyhlížím, že možná přijdou i ke mně, když už tam trousím své komentáře. :-) (mrk)

Jo a taky jsem si tento blog (původně jinde) začala psát i proto, že jsem si zde chtěla zaznamenávat svůj postup v lezení na pomyslnou osmitisícovku. Tímto hlásím, že jsem se rozhodla, tak před týdnem, začít znova lézti, takže vzhůru do hor!! :-) Jinak o tomto projektu vám ještě určitě povím více, ale příště, teď frčím pokračovat v chystání dobrotek.

Hurá, sluníčko zase vysvitlo. No, teda, ale muselo pršet? Že jsem musela sundávat to prádlo? Hm, asi jo...nevadí...prostě Apríl. :-)

Nádherný den a krásné velikonoce všem vám přeji! A taky chutné! Mňam. :-) (mrk)

K.

Mňam

Čím dál tím častěji zjišťuji, že čím dál tím více miluji vaření!

________________________________________________________________

Ano, milá maminko a vy ostatní, co se nyní divíte. Je to tak, zamilovala jsem si okamžiky, občas i hodiny prostáté u kuchyňské linky s vařečkou v ruce. Čím dál tím víc miluji i ty libé pohledy strávníků, dmu se pýchou a dělá to dobře mému egu. :-) (Žížala se občas nezdá).

Sama jsem mlsná, jak kočka. Takže proč si neukuchtit něco, co udělá dobře i mému mlsnému jazýčku.

Jen to nádobí potom mě občas nebaví mýt. Občas mě nebaví ani nakupovat suroviny na vaření a to především, když nevím, co vlastně budu ještě vařit. Ale jinak když mám čas si vymyslet, co budu vařit, popřípadně pobrouzdat nové recepty, tak bych vykoupila celý obchod a lednička může prasknout ve švech. :-) Tak se to u nás prostě má. :-) Ale jinak si nestěžujeme a jsme spokojení. Já tedy jo. :-)

_______________________________________________________________________________________

Dnes jsme měli u nás doma vzácnou a milou návštěvu, takže se ze sobotního oběda stal oběd nedělní a i zákuseček jsme si dali.

Dnešní recepty byly všechny mou premiérou. Na první pokus se docela vyvedly. Samozřejmě, že tam byly i chybičky, ale ty se neříkají na hlas, o těch vím pouze já. ( Takže pššššt.) :-)
 K obědu jsme si dali vepřové závitky s nivou a česnekem (když ten česnek jí všichni, tak nikomu to nevadí) a my česnek rádi.  Hm, chtěla jsem sem dát recept, respektive odkaz na něj, a nemohu jej najít. Takže píši:

Vepřové závitky s nivou a česnekem

vepřové maso (plecko, kýta)

hlavička česneku
niva
máslo
grilovací koření
olej, vegeta
sojová omáčka
brambory jako příloha

Vepřové maso naklepeme a posypeme grilovacím kořením a pokapeme sojovou omáčkou (omáčku jsem nedávala). V misce nebo v hlubokém talíři si utřeme rozdrobenou nivu s česnekem a trochou másla. Touto kaší maso potřeme.  Maso pak pevně zabalíme do závitků, aby nic neuteklo a svážeme nití.
Závitky dáme do prostřed remosky nebo zapékací mísy. Okolo těchto závitků přidáme oloupané syrové brambory, které máme nakrájené na čtvrtky. Brambory posypeme kmínem a vegetou (na toto jsem zapomněla). Na konec na vrch mísy poklademe lupínky másla. Celé naše dílo vložíme do trouby nebo kdo použil remosku, tak ji zapne. Nyní nám zbývá jen počkat, až se vše rozvoní a maso i brambory změknou.

Přeji vám dobrou chuť.

(Jak už jsem přiznala výše, tak některé kroky jsem vynechala, ale i tak nám to chutnalo a mísa je již skoro prázdná.)

__________________________________________________________________________________

Předkrmem se nám stal zákusek, zvaný Tiramisu. Pro jeho výrobu jsem byla isnpirována rooster-hill blogem . Avšak ten náš byl vyroben tak nějak od oka, jenom množství dvou šlehaček jsem dodržela a místo pomazánkového másla jsem zužitkovala tvaroh, který už pěknou chvíli na mě volal v lednici. Takže by to mohl být Tvarohamis (mrkající Žížala). A ikdyž to byl takový experiment a nejdříve jsem se bála, že jej dělám hodně. Tak chutnal.......dokonce tak, že už není. :-)
No jo, no, když nám něco chutná tak na to dokážeme chodit tak dlouho až to sníme do posledního drobečku. Jenom ta mísa po tom zůstane. :-)

Fotodokumentace zrodu i krátkého života našeho Tvarohamisu:

 

Zde je Tvarohamis hotový a míří do ledničky.

Poslední okamžiky života našeho Tvarohamisu

Ačkoliv ruka na fotografii je moje, tak poslední sousto snědl můj Milý se slovy: "Dones mi, prosím, ještě ten zákusek, ale prosím, dej mi větší misku."  Tak jsem mu ji dala celou. :-)  Ale trošku jsem si nechala i pro sebe. Ať se mám oba dobře. (mrk)

Tak vám přeji, milí přátelé, ať máte taky krásný a sladký víkend jako my.

Dobrou chuť i dobrou noc.

Přeje vám vaše Kristýna Žížala

P.S.: Chtěla jsem ještě říci, že své výtvory nejčastěji fotím, tak jak mě to napadne. Vše tak jak leží a běží, takže žádné velké aranžmá... Třeba to jednou budou umělecké fotografie.  :-)