To nevadí.

Stála jsem tak na zastávce čekajíc na autobus, v tom přišel starší muž a říká:

M: "75 už jela?"

Já: "Ne, ještě ne."

M: "Jo, takže si zase jede jak chce."

(po krátké pauze)

M: "Pardon, ani jsem Vás nepozdravil. Dobrý den."

Já: "To nevadí."

M: "Ale vadí! Jste žena."

Obrovský aha moment pro mne, že už vlastně nejsem dítě, které by mělo zdravit první a že jsem vlastně žena, jemné pohlaví hodné zdvořilosti.

Díky za tento okamžik a mé jemné, leč, úspěšné nakopnutí sebevnímání. :-)

Přeji Vám krásný den.

Krista  ♥

Sumarizace

Rok 2015

Tento rok byl velice náročným rokem. Byl výživný na zážitky, cestování, mnoho změn se v něm událo, mnoho. Byl plný učení se přijmout situace a život, jak prostě je a jde. Místama fakt fičák. Když si na to vzpomenu, tak se mi dělá mdlo a říkám si, jak jsme to dokázali unést a ustát. Dostala jsem se na dno (fyzických a psychických sil). Můj pověstný optimismus mizí někde v dáli (pápá)....ale já ho snad, díky Boží pomoci a blízkosti, zase dohoním a chytím. :-)

Říjen 2014 - Leden 2015 - polovina září - "přijímáme" diagnózu, vyšetření, operace, rekonvalescence.
Září 2014-Únor 2015-polovina září - chystáme tábor, promýšlíme, organizujeme, píšeme mejly, hodiny telefonujeme, skypujeme, taktizujeme, nakonec uskutečníme tábor, pak se "naposledy" sejdeme jako všichni vedoucí, doděláme účetnictví a padáme na hubu. :-) (Tento "projekt" nás vyčerpal ze všeho nejvíce. Teď je na čase se věnovat vlastním přáním a manželství.
V březnu dávám výpověď z práce a v polovině května odcházím.
S. v lednu oznamuje svůj odchod v práci taktéž = katastrofa na obzoru a několik měsíců totálního vypětí.
Od června do poloviny října nám dělali novou střechu a nádstavbu. Neskutečný nepořádek všude, zateklo nám domů, hluk, prach, vedro, smrad...ÁÁÁÁ...
V září jsem zanechala Mgr. studia! Jsem šťastná, konečně jsem se rozhodla! Možná je to škoda, ale pro mě tudy cesta nevede. Alespoň ne, teď.
V září (tři dny po návratu z tábora), najíždíme do Ikey, Sconta a jiných podobných obchoďáků a nakupujeme nábytek do kanceláře. Ještě že máme přátelé a našeho Čuníka, neboť bychom to nezvládli. Od září, tak do poloviny listopadu jsem jenom jezdila autem a nakupovala věci. Připadala jsem si jako žena náklaďák. :-) Člověk ani netuší, co vše musí zařídit - úplně vše - od kancelářské sponky přes jar až po kopírku. :-)
Od října prožíváme s kamarádkou odchod jejího manžela. V říjnu odešel z domu a v prosinci jsme se s ním naposledy rozloučili.
V listopadu jsem doladila nějaké drobnosti a už jsem se mohla pomalu zavrtat do klidné administrativní práce. Začli jsme se pomalu poplácávat po rameni, jak se nám to povedlo rozjet, kam bychom mohli investovat další peníze - jak koupíme další vybavení, notebooky, klávesnice, monitory atd. Jo....byl to báječný plán. Ale přesně začátkem prosince nám to zloději překazili. Vykradli nás! A vzali všechny notebooky (3, včetně osobního Lenova :-() a foťák. :-(. No a hon za věcmi začal znova. V přecpaných a vyprodaných obchoďácích!!! Katastrofa a další vyřizování a papírování!!! V prosinci, kdy člověk neví, kam dřív skočit. Fešáci neodnesli jen náš majetek, ale s ním i náš čas! Tak drahocenný čas. S. 14 hodin v práci, já věčně se šroubovákem v ruce, v obchodech, mezi účty.... No, a pak přišly vytoužené Vánoce!!! 14 dní dovolené - první dovolené v tomto roce!!! Báječné! Tak vytoužená byla a dopadla na výbornou! Jíme, spíme, hrajeme hry, odpočíváme a jsme spolu. To je to nejlepší na co jsem se těšila tak už od června!

Najdou se i pozitivní události. Když se na to podíváme z druhé strany, tak všechny starosti byly spojené s něčím dobrým a přínosným.

- odešli jsme ze starých prací
- založili jsme vlastní firmu
- získali jsme několik nových přátel (viď Agnel?:-)), utužili stará
- NARODIL SE DANIELEK! = stala jsem se tetou na plný úvazek.
- oslavili jsme 80. narozeniny mé babičky
- oslavili jsme 50. narozeniny mého taťky
- oslavili jsme 70. narozeniny mého strejdy Z.
- utužili a obnovili vztahy v rodině
-začátkem listopadu jsem byla na skvělé duchovní obnově (Cursillo), potkala jsem zde úžasné lidi a získala další energii a chuť překonat všechny překážky.
- obnovila jsem dopisní přátelství s U. ( z toho vám velkou radost)
- byli jsme na krásné svatbě našich přátel
- Milý dopsal dva komentáře!
- Udělali nám novou střechu a "patro" navíc. Konečně nám není takové vedro v létě a v zimě zima.
- Přežili jsme obrovská vedra ve zdraví
- zvládli jsme zdravotní komplikace
- přibyl nám nový člen do domácnosti - auto. Díky, tati! Neumím si představit, že bychom auto neměli, nevím, jak bychom to od července všechno zvládali. Fakt ještě jednou moc díky! Byla a je to naše záchrana a posila.
- získala jsem lepší řidičské schopnosti - už umím parkovat do řady!
- natrénovala jsem si nouzové brždění, slalom popředu, slalom pozadu, už vím něco více o smycích a co dělat, když je mé auto dostane. :-)
- zamilovala jsem si řízení auta!
- zanechala jsem školy
- prodala jsem své první náušnice přes Flér.
- začala jsem se připravovat na biřmování
- asi jsme našli naši farnost. Juch!
- začala jsem znovu chodit  do skautu! A to vlastně díky tomu, že jsme jeli okouknout tábořiště a potkala jsem tam skauty od nás. :-)

Jo, byl to hutný rok a určitě patří ke mně. :-) 

Díky za vše krásné, co jsme mohli zažít a i za vše těžké, co nás více semklo a poposunulo kupředu. Ikdyž, ne vždy se lehce přijímá a říká ANO. To opravdu ne. ("Je však nutné milovat ne protože, ale přestože." - Rob Parsons) A hlavně věřit, že Pán ví a důvěřovat mu. (UF). :-) +


Tak tento rok balím a už si užívám nový rok. S chutí do toho a půl je hotovo! :-)

Krásný den a celý nový rok 2016! Ať je méně náročný než rok 2015.

Krista - Žíža

Noční nádhera na táboře. Stojí to za to dělat!

Známkovat dovednost?

Lze známkovat dovednost? Potažmo talent či nadání?

----

V rámci boje s papírovým bordelem, jsem uklízela složky s hromadou papírů starších deseti let. :-) A našla jsem své výkresy ze školy. Na jednom z nich je známka 2. Přesně si vybavuji tu hodinu výtvarky, kdy jsme malovali tento obrázek. Tak jsem se snažila, ale prostě mi to nešlo, nemám dobrou jemnou motoriku a koordinaci. Práce s lepidlem, titěrnými nůžkami, přesností a pečlivostí mi nikdy moc nešla. Hlavně ne na povel. Kladu si otázku, lze známkovat dovednost? Talent? Podle mě vědomosti se měřit a hodnotit nějak dají, ale dovednost? Jak můžeme známkovat něco, co je z větší míry ovlivněno tím, jestli na to máme vlohy, jestli nás někdo podporuje či ne? Hmmmm, nesouhlasím se známkováním výtvarky. A když se nad tím tak zamyslím, tak ani tělocviku. Myslím si, že nevhodné známkování, neocenění snahy a nedostatek podpory může v člověku zarazit jeho nadšení, zápal a talent. Když já bych si tak ráda kreslila, ale vím, že to neumím. Říkali mi to... :-( Známky jsem měla průměrné :-(, tak proč bych mohla malovat a kreslit?

No a přitom, když se člověk podívá kolem sebe na umění, tak je tolik směrů a stylů. A každý si vybere. Ale ten zaražený "potenciál" ve mně. Kde bych byla, kdybych nebyla známkována a měřena podle ostatních? Kdybych měla plnou podporu? Hmmm....asi nechci, aby moje děti byly známkovány za dovednosti a neměli možnost ukázat, co v nich doopravdy je a jak ten svět vidí ony.

Howgh.


*** Krista ***

Polní tráva (pár vět o mne)

"Anče byla trochu divoch, ale srdce měla dobré a za muže by byla vycedila krev."

"Příjímala setkání s ním jako div zcela samozřejmý, neboť tak přijímala všecko, co ji v životě potkávalo."

"Z dobrého se ovšem radovala jako dítě a nad zlým hlučně hořekovala, ale vzrušená hladina její mysli se zase brzo vyrovnávala."

( Jan Čep, Polní tráva)
---

Nádherná kniha, která obsahuje vícero povídek. V povídce Polní tráva se místama poznávám. Viz ukázky výše. Autor má nádherný jazyk a popis dění okolo nás. Píše tak snově, poeticky, romanticky a přitom realisticky. Vřele doporučuji všem, co se rádi zasní, ale současně jsou rádi i v realitě. Pro ty, kteří mají rádi příběhy druhých lidí.

Moc krásné čtivo!

Přeji vám pěkný den a dobrou noc s pěknou knížkou v ruce. Pro mě je čtení poslední dobou takovým malým milým útěkem z reality a místama i do reality. :-)

"Bůh stvořil ženu, jako rovnou muži."

Žena je muži pravou pomocí. Gn 2

I řekl Hospodin Bůh: "Není dobré, aby člověk byl sám. Učiním mu pomoc jemu rovnou." Gn 2, 18

A Hospodin Bůh stvořil z žebra, které vzal z člověka, ženu a přivedl ji k němu. Člověk zvolal:

"Toto je kost z mých kostí a tělo z mého těla! Ať muženou se nazývá, vždyť z muže vzata jest."
Gn 2, 22-23

K zamyšlení

http://www.mojevideo.sk/video/1453a/dievca_ktore_umlcalo_svet_na_sest_minut.html

Jestli já se z toho nezblázním, tak budu šťastná!

"Postupně vychází najevo, že si asi myslíte, že žádné dilema vlastně ani neprožívají???"
--------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
 Ha, byla jsem odhalena. Ano, myslím si, že žádné dilema v mnou vybrané oblasti neprožívají. A nebo prožívají, ale neumím to uchopit a ptát se konkrétních lidí v dané organizaci se mi fakt nechce. :-)
Hm, no, uvidíme, jak to ještě dopadne. Ale dostala jsem z eseje 10 bodů, alespoň něco...je i spousta takových, co mají 0 a dělali to déle než já.

Bože, prosím Tě, stůj při mně i nadále! Já moc dobře vím, že bez Tvé pomoci tento semestr (ani žádný další) nezvládnu!

Už teď mám pocit, že se z toho všeho zblázním. V hlavě mi hučí jak v úlu, komp už nemůžu ani vidět atd. A co teď? 

Vydržet! A modlit se!

:-) a mrk

Mějte se krásně a užívejte jara i za nás studenty!

K.

Ráda bych vám pomohla, ale

mám dilema. :-)
___________________________________________________________

Tato věta mi v hlavě zní už asi tak týden. A z jakého důvodu? Neboť píši, respektive, měla bych psát, esej právě na toto téma. Spíše čtu k této eseji knihu, která nese název:  "Ráda bych vám pomohla, ale... ",  autorem je prof. Libor Musil.. Hm, ale já mám dilema o čem vlastně mám psát. O kterém dilematu sociálního pracovníka mám psát? A stihnu to vůbec?

To jsem celá já, vše na poslední chvíli. Alespoň to vše, které se týká školy. Ach jo, musím se dostat do nějakého řádného řádu! Jinak to tady nedopadne dobře. A nejen ve škole, ale i všude okolo (např. naše domácnost - když já se tak snažím....pomalu, ale jistě. :-) ) Dnes (teda už včera) jsem měla milé setkání na skautské mši, která byla sloužena ku příležitosti  100. výročí českého skautingu, se skautkou Hedvikou. Hedvika má již rodinu a tudíž její rady zkušené ženy v domácnosti se hodí. A velice mě potěšilo, když jsem vlastně zjistila, že to, že nemám vždy dokonale uklizeno, vyžehleno a tak podobné činnosti, které má žena v domácnosti zvládnout, je znak zdravé a "normální" obyčejné ženy! Potěšilo mě to! Ne že bych se z toho, že nezvládám dokonale svou domácnost, přímo hroutila, ale občas si sama pro sebe říkám, kde se stala chyba? Co dělám špatně, že to nevychází? No, možná jsem pouze sama na sebe náročná. :-)  A to se tu ještě nebatolí žádné dítko. Až přijde, tak to bude teprve fičák... To náš domeček budeme rovnou moci nazývat  U tří prasátek. :-) :-) Teď je to pouze u dvou. :-) ( A tak si tady žijem a děláme si z toho srandu. A však jo, sranda musí být i kdyby na chleba nebylo. Jak se říká: " S úsměvem jde všechno líp!"

Tak se jdu usmívat a věřit, že tu esej do zítřejší půlnoci napíšu. Ještě že má pouze 5 stran. :-)

Dobrou noc. A možná pro skřivany dobré ráno. I když, sovy mají teď vlastně taky "den" :-)

K.  Ž.