Muž zabalen (i s napečeným) a "odeslán" na víkendovku, na školení hlavních vedoucích dětských táborů.
Já doma sama, se svou diplomovou prací. A světě div se, ono to dneska šlo. Stačilo se včera nastartovat tři hodiny v knihovně, dát si krátké předsevzetí, co platí přes tento víkend a ono to jde. :-) Tak nezakřiknout!
Jo a ještě k tomu, tak nějak pomohla sprcha. Cítím se čerstvě, nově a mám pocit, že všechno zvládnu lépe. Takže přátelé, když vám něco nejde, doporučuji si umýt "hlavu" (ať už doslova či obrazně) a pročistit mysl i tělo vodou. :-) Teda, ještě zabírají procházky, ale po těch jsem většinou krásně unavená, ty jsou spíše tak před spaním, když potřebuji všechno z hlavy vyvětrat. :-)
---
Samo, nebudu kecat, že nemám slabé chvilky, mám, ale ne tak velké jako obvykle. :-) Spíše jsem se přistihla při tom, že jak jsem se těšila, že bud sama doma, tak mi místama je v tom bytě smutno. A mám nutkání vzít telefon a psát či volat, jak se tam. No, jo no, ale to by nesměl jeho mobil ležet v práci. :-) Zapomenutý.
---
Uvědomuji si, jak jsme na telefonu ( a veškeré té moderní technice) závislí. A nejen v situaci, kdy chceme vědět, jak se někdo má. Ale třeba i v takové, kdy domlouváme schůzku, nedomluvíme se hned, kdy a kde se sejdeme. Opíšeme si špatně telefonní číslo, druhé straně nedáme své telefonní číslo, neboť přeci má číslo Muže, no a muž odjede na víkendovku, pro jistotu mobil zapomene v práci a vy (já) sedíte doma se špatným telefonním číslem, s vtíravou myšlenkou, že máte být někde na schůzce (čas víte, ale místo ne), řešíte, jak rychle operativně se s těmi dotýčnými spojit, aby někde nestáli a nemrzli (naštěstí, už to není tak hrozné) a představujete si všechny možné scénáře a děsně vás to znervózňuje. Načež dvě hodiny po domluvené schůzce číslo seženete, díky zkontaktování několika společných známých, číslo seženete, v hlavě si oddychnete, neb už nejste mlčící sloup a je vám dobře. :-) Sice stále čekám na odpověď druhé strany, věřím, že už je dávno v teple domova hostitelů, ale i tak mám lepší pocit na duši. Tak říkajíc: "Mám dušu v peřu." :-)
Ikdyž, pravda, duša v peřu bývá spíše stav více radostný. Ale jo, mám ju v peřu. Už jsem prostě v pohodě a v klidu, že jsem se ozvala. :-) Jsem zvědavá kolik zmeškaných hovorů a sms, nalezneme na zapomenutém mobilu. :-)
Přeji vám dobrou noc a tvůrčí, odpočinkovou sobotu s nedělí!
Krista
