Konec Nomádů ....

...v Čechách a u nás doma. :-)


---

Poslední rok a měsíc velice intenzivně si připadám jako Nomád. V pátek zabalit, odcestovat (busem, autem), vyložit na místě setkání, vyřídit, zařídit, vytvořit provizorní domov,  potkat se s co nejvíce lidmi a pak zase zabalit, nanosit, odnosit a vyrazit. A pak doma vynosit (plné auto věcí) do třetího patra bez výtahu, roztřídit, uklidit, vyprat (poslední várky z cest ještě na pračku čekají. :-)), a pak zase zabalit, nanosit.... Uf, už ne...právě jsme se rozhodli, že dvě naplánované akce rušíme a zůstáváme doma. A přátelé povím vám, že já se na to tak těším! A nejlépe do listopadu bych nikam nejela (výlety s M. se nepočítají, na ty se naopak moc těším). :-)

Hurá, máme před sebou 6 volných víkendů, kdy nikam nejedeme. Alespoň o tom teď nevím. Já se na ně tak těším.

Jupíí. Snad už potom budeme mít doma větší řád a nebudu mít pod očima ty kruhy. (Věřím, že nejsou vytetované, že Renčo (viz CEJ) :-) )

Moji Milí já se tak těším!

*** Krista ***

Zamyšlení se...

Jsem bez sil...

Doslova se plazím a každá věc mi trvá strašně dlouho, všechny síly musím napnout abych si podala tužku, abych něco udělala. Ale na druhou stranu, když mohu jít teď spát tak nejdu a držím se u pc...a snažím se ještě něco dělat. A jak to dopadne? Stejně nic neudělám. Nechápu, že u počítače vydržím tak dlouho, ale věci, které potřebuji dělat a nebo chci, tak na ty už síly nemám. Čím to je? (Že by tím, že počítač se dá zařadit mezi drogy a má mě v hrsti? A nebo je to tak "jednoduchá" automatická činnost, že mi to nevadí? Takový simulátor televize? Hm...

Co si o tom myslíte vy? 

K. 

Svítá na nové zítřky

S pomocí Boží, se nám daří vybavovat a rozjíždět vlastní kancelář. Smontovat, umístit, přilepit cedulky, objednat vizitky, razítko...ještě mnoho toho chybí. Ale věřím, opravdu věřím, že už bude lépe. Ještě tak 14 dní a budeme snad z toho prokletého kola venku a pojedeme si svoje. 

(Jsme totálně unavení - psychicky, fyzicky...oba, jedeme na doraz a opravdu už jen s Boží pomocí. Snad to s námi pak nesekne, když se zastavíme.) (Doslova se plazím a ryju hubou po dně - omluvte mi ten peprný výraz, ale nic lépe nevystihuje tento můj stav.) 

---

Byli jsme na svatbě

 

15. 8. jsme byli na velice krásné svatbě. Pro nás svatba srdcová, svatba roku. Blízkost srdcí při přípravách byla velká a doposud trvá. Jsem moc ráda, že K a jejího P znám. Díky moc za ně! 

K.