Začněte pravidelně jezdit autem! Ani bych netušila jaká je to psychoterapie! Terapie za všechny prachy! Myslím to vážně. Jestli člověk potřebuje zvýšit sebevědomí, trénovat zdravou drzost, odvahu, současně nebýt moc hodný, ideální sednout za volant! Nejlépe s navigátorem a s osobní podporou. I když, pravda, ta se v té chvíli také stává součástí terapie. Někdy létají ostrá slova, občas (skoro furt) trpím samomluvou, sama sebe chválím, a vše celé to je o komunikaci. Dokonale se zde projeví vaše zaběhnuté vzorce chování, postoje a jednání. A pokud se vám nelíbí, nejvyšší čas je změnit! Uf...bude to ale dřina.
Rozjíždět, přeřazovat i jet rychle, to by mi už šlo. Ale patřičná drzost/sebevědomí, rozvaha a hbitost při parkování, ta, ta mi ještě chybí. Dnes jsem kroužila 45 minut, abych našla místo v centru. A nakonec jsem to zaparkovala ve čtvrti a dojela si do centra tramvají. :-) I tak se začíná.
Během řízení jsem si všimla, že skoro všichni řidiči spěchají, lidi na přechodu spěchají....Lidi, nespěchejte, žijeme teď a tady!
Takže terapii zdar! Mám nařízeno jezdit každý den...uf. :-( :-)
K.
Já ti nevím... když stojím u křižovatky jako chodec a čekám, až budu mít ve všech směrech dokonale volno, může to být všem celkem jedno, ale jestli by zachovali tentýž klid, i kdybych seděla v autě... :-)
OdpovědětVymazatJak tak o tom přemýšlím, trénuju si zdravé sebevědomí a ne-moc-hodnost v práci až až.
Jo, práce je dobrý trénink taky. Ale myslím si, že řízení to ještě podporuje a zase z jiné strany. :-) Kéž by takových chodců co čekají bylo více. Já zase často potkávám promenádující se mimo přechod a nebo jdoucí na červenou. Asi se musím naučit troubit. :-)
VymazatU práce jsme měli donedávna přechod bez semaforů. Všichni ho znali, takže se tam zpravidla přecházelo rychleji než na světlech, protože mnoho řidičů prostě vědělo a pouštělo.
VymazatTeď tam dali semafory. Tuhle jsem tam šla, já měla zelenou, auta červenou a jen to kolem mě svištělo :-/
Naprostý souhlas! Umět řídit, zvyšuje sebevědomí a přináší určitý druh nezávislosti. Z druhé strany je to fakt dřina - alespoň pro mě. Řidičák mám od 18, bohužel jsem 12 let nejezdila a s třicítkou se do toho dala. Pořád to není ono, ale určité posuny tu jsou :-) A taky jsem trochu poznala sama sebe - zjistila jsem např., že při řízení nadávám... a to jsem jinak docela klidný člověk :o)
OdpovědětVymazatTaky objevuji sama sebe. A baví mě to čím dál tím víc. :-)
Vymazat