Co s Tím?

Jsem unavená, už čtyři hodiny střídavě koukám do vln internetu, pomývám nádobí, koukám na Tajemství rodu, mám hlad, vařím si čaj, který mi nakonec schladne... Už je mi z hučení počítače blbě, ale stejně se nějak neumím od něj odlepit. Jsem doma sama. Milý je na podzimní táboře...nikdo mě nevolá a nečeká na mě. Na tyto dny jsem se těšila, ale nějak si je dnes neumím užít...hm...asi raději půjdu spát.

---

Již od soboty 23. 10. pohřešujeme manžela mé velice dobré kamarádky. Odešel z domu, zcela bez dokladů a nedostatečně oblečený a už se nevrátil. Mám pocit, že hraji jednu velkou bojovku...dost náročnou. Vymýšlíme veškeré možnosti, jak jej najít, co obvolat, zařídit atd. Zkušenosti z příprav táborů a her do skautu se teď hodí. Ale je to dost náročné. Ještěže je zítra svátek, takový malý víkend. Mám pocit, že od soboty uběhl týden, ne-li více. 

Je to jako desková hra: Zloděj v Praze. Ale tam se alespoň ten zloděj za několik kol ukáže, kde je.

Zvažuji, jestli mám výzvu s jeho fotkou dát i sem...hm, už ani nevím. Nejtěžší je čekání, nevědomost. Současně dnes se F. rozhodla, že už nebude aktivně nic podnikat, že vše co doposud udělala je maximum co udělat mohla. A tímto jejím rozhodnutím mi tak trochu spadl kámen ze srdce. Že už čekáme, že už jsme opravdu udělali vše, co jsme mohli. Ale pokud se nenajde, bude to těžké....to těžké ještě přijde. Mají dvě malé děti (7 a 5 měsíců). 

Chci ji být oporou, ale nesmím se nechat pohltit a podřídit tomu celý můj osobní život. To by nevedlo k dobrému. Tak snad to zvládnu.

Prosím, kdo můžete, myslete na nás a modlete se. 

Díky moc. 

K. Ž.