To nevadí.

Stála jsem tak na zastávce čekajíc na autobus, v tom přišel starší muž a říká:

M: "75 už jela?"

Já: "Ne, ještě ne."

M: "Jo, takže si zase jede jak chce."

(po krátké pauze)

M: "Pardon, ani jsem Vás nepozdravil. Dobrý den."

Já: "To nevadí."

M: "Ale vadí! Jste žena."

Obrovský aha moment pro mne, že už vlastně nejsem dítě, které by mělo zdravit první a že jsem vlastně žena, jemné pohlaví hodné zdvořilosti.

Díky za tento okamžik a mé jemné, leč, úspěšné nakopnutí sebevnímání. :-)

Přeji Vám krásný den.

Krista  ♥