Mám to zapotřebí?

"Jen si říkám, jestli to máš za potřebí." - Milá Jani Št., díky za Tvou dnešní větu.

Odpovídám: " Nemám a možná mám, právě proto, abych si uvědomila kudy chci příště kráčet."

--------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

"Vy máte docela takový free život." - to si moc nemyslím. Jsem už vdaná a taky mám zodpovědnost za další osobu a naše společné štěstí a domov, i když nemáme děti.

----------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Muž na služební cestě. Byt prázdný, nádobí neumyté, šaty neuklizené, ručičky na hodinách běží...nostalgie se vloupila, chuť něco tvořit se taky naskytla...no a tak ten dnešní večer prostě plynul.

-------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Počkej dívko slunných dnů,
počkej můzo tajných dnů.
Sních v horách tiše taje
brzy píšu verše máje.

(29/04/2007 21:44  od M - na ICQ )

--------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Máj psaný na přeskáčkou mnou a M. Přeskáčku jsem už nedodržela. :-)

-----------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

K. H. Mácha: Máj

Byl pozdní večer – první máj –
večerní máj – byl lásky čas.
Hrdliččin zval ku lásce hlas,
kde borový zaváněl háj.
O lásce šeptal tichý mech;
květoucí strom lhal lásky žel,
svou lásku slavík růži pěl,
růžinu jevil vonný vzdech.
Jezero hladké v křovích stinných
zvučelo temně tajný bol,
břeh je objímal kol a kol;
a slunce jasná světů jiných
bloudila blankytnými pásky,
planoucí tam co slzy lásky.
I světy jich v oblohu skvoucí
co ve chrám věčné lásky vzešly;
až se – milostí k sobě vroucí
změnivše se v jiskry hasnoucí –
bloudící co milenci sešly.
Ouplné lůny krásná tvář –
tak bledě jasná, jasně bledá,
jak milence milenka hledá –
ve růžovou vzplanula zář;
na vodách obrazy své zřela
a sama k sobě láskou mřela.
Dál blyštil bledý dvorů stín,
jenž k sobě šly vzdy blíž a blíž,
jak v objetí by níž a níž
se vinuly v soumraku klín,
až posléze šerem v jedno splynou.
S nimi se stromy k stromům vinou. –
Nejzáze stíní šero hor,
tam bříza k boru, k bříze bor
se kloní. Vlna za vlnou
potokem spěchá. Vře plnou –
v čas lásky – láskou každý tvor.
Za růžového večera
pod dubem sličná děva sedí,
se skály v břehu jezera
daleko přes jezero hledí.
To se jí modro k nohoum vine,
dále zeleně zakvítá,
vzdy zeleněji prosvítá,
až v dálce v bledé jasno splyne.
Po šírošíré hladině
umdlelý dívka zrak upírá;
po šírošíré hladině
nic mimo promyk hvězd nezírá;
Dívčina krásná, anjel padlý,
co amarant na jaro svadlý,
v ubledlých lících krásy spějí.
Hodina jenž jí všecko vzala,
ta v usta, zraky, čelo její
půvabný žal i smutek psala. –



ZPÁTKY DO REALITY! 

---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

TAM JE MI NEJLÉPE! VÁŽNĚ! 

Tam a přesně s tím jedním!

S mým Milým milovaným S.!
 ---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Je dobré někdy mít nostalgickou, jen tak zavzpomínat. Obnovit staré své činy, slova, slova jiných, skutky jiných, aby si člověk uvědomil jak je mu dobře tady a teď. Jak si váží toho, co má a koho má vedle sebe. Jak si vážím toho, co jsem vše zažila a prožila, co vše mě posunulo kupředu. (Stále nás něco posouvá kupředu.) Díky za to! To je pro mě jeden z nejcennější a nejdůležitějíšch momentů během dne / mého života, když mě něco či někdo posune kupředu!

Takže, kupředu levá! :-)

Nyní směr peřiny! Už se na ně těším od dnešního probuzení! :-)

Dobrou noc.

K..